Deník z průběhu expedice  YÜNNAN 99

aneb "Dva ženáči s jednou svobodnou dívkou na cestách"

2.10. - 15.11.1999

 


·        Letíme s Aeroflotem přes Moskvu do Hong-kongu, pohodový let airbusem se standartní stravou (ne jako gumová kuřata před lety na vnitrostátních linkách po SSSR).

·        V Hongkongu se moc nezdržujeme (plánujeme ho na konec cesty) a hned metrem na hranice (Lo-wu), pěšky přes čáru, hned za hranicí je velký město Shenzhen. Zde nám nikdo nerozumí, necháváme si koupit jízdenky od mladých studentíků vlakem do Cantonu. Tropický liják.

·        V Cantonu nám jediná slečna rozumící anglicky kupuje lístky na hardsleeper rychlík na zítřek dopoledne, „nocujeme“ unaveni na ulici před nádražím v sedě na novinách ve špíně mezi lůzou a živlama (děs!).

·        Rychlíkem 40 hodin podél vietnamských hranic do města Kunming v provincii YÜNNAN, jsme tam v 10 hodin večer, před nádražím stojí sleeperbus do Dali, tak jedem. Sdílím lůžko s Číňánkem, postel je mi krátká, ještě že jsme tak vyspalí z perfektního vlaku...

·        V novém Dali jsme ve 3 ráno, do starého Dali nás bere taxík (15 km), u historických bran do města čekáme na rozednění. Dali je ráj vandráků!

·        Čtyřdenní pobyt v Dali (pěší výlet do smaragdových hor - 4000 m n.m. - skvělé budhistické kláštery, známé tři pagody, cyklovýlety po okolních svérázných vesničkách, dřevěné městečko Xizhou na břehu jezera, motýlí pramen nestojí za nic, rybářská vesnice na břehu jezera, vynikající obří grepy).

·        Celodenní přesun autobusem do města Zhongdian na východních hranicích Tibetu (Tibeťani však žijí všude v okolí města a v okolních horách tvoří 90% obyvatelstva). Kolem města fantastický pláně teď na podzim barevný (modrý hořce, žlutý jestřábníky, červený keříky a béžová tráva) s rozptýlenejma stúpama (čortenama), samotný město je nový, tj. hnusný. Jsme v 3200 m n.m. a je zima, hlavně v noci.

·        Výlet do největšího budhistickýho chrámu mimo správní území Tibetu Gedan-Songzhanlin asi 5 km za městem (asi 700 lámaistických mnichů, malá Potala, chrámy otevřeny veřejnosti). Mniši hodně staví a obnovují, ale jsou přátelští a muže pustí i do kuchyně (ženy tvrdě diskriminují).

·        Taxíkem asi 25 km za město k přírodním zajímavostem: travertinový skalní most (řeka protéká skálou) a horké prameny (radostně se koupeme). Bereme bágl a odsud bez mapy (jen s automapou 1:1500000) odcházíme na východ. 3 dny svobodného a radostného toulání lesy, horami (4500 m), pastvinami s pasoucími se jaky a tibetskými vesničkami. Pak malým busem 4 hodiny po blátivé horské cestě k čínským Pamukkale&Yellowstone (travertinové kaskády) - pro cizince je tato oblast otevřena teprve letos, jsme tu určitě první Češi. Autobusem na půl cesty zpět, vysedáme v jakémsi sedle kde se nám moc líbí krajina a naslepo se vydáváme na týdenní cestu kamsi do hor. Narazili jsme v horách na vesničky odříznuté od světa čtyřtisícovýma horama, bez elektriky, kde bělocha ještě neviděli. Fantastickej týden! Viděli jsme kaňon Jang-ce-tiang. Dobře jsme skončili, protože z jedný vesničky vedla cesta, po který jel druhý den bus do Zhongdianu.

·        Busem ze Zhongdianu kolem Tiger leaping george (údajně nejhlubší údolí světa - Jang-ce-tiang, ale komerce pro bohatý turisty, tak na to kašlem) až do Lijiangu.

·        Čtyři dny v Lijiangu a okolí (dřevěný město chráněný UNESCEM, park černého draka s chrámama, okolní hory Jadeitového draka - 6000 m n.m., vesnička Baishui a zde návštěva u místního věhlasného bylinkáře doktora Ho (Ivě ordinuje léčivý prášek na křečové žíly), výlet na kolách do dvou chrámů na úpatí Jadeitových hor (všude chtějí tučné vstupné, musíme na to šalamounsky po česku).

·        Z Lijiangu busem do Dali, nocleh a brzy ráno vyjíždíme busem na dva dny trvající  cestu na Barmský hranice. První den neskutečně drncavou kamennou silničkou horama do města Baošan (14 hodin jízdy, souběžně je rozestavená dálnice!), druhý den o trochu lepší silničkou do Teng-chongu (cestou vojenský a policejní kontroly - prý kvůli pašování drog).

·        4 dny v Tengchongu (oblast otevřena pro cizince teprve od loňska), spíme v dřevěným hotýlku pro číňany za hubičku a rozpadlejma busíkama podnikáme denní výlety do okolí: národní park Volcano s pěknejma vyhaslejma sopkama, horký prameny, vodopád, jezírka (pěkný), na půjčených kolech do dřevěnýho městečka Heshun s moc hodnejma lidma (opakovaná pozvání na čaj a granátová jablka), noční tržnice se zvláštníma jídlama, entomologickej výlet k pěknýmu kráterovýmu jezeru Beihai u vesnice Dashuo, vesnický trh na který přicházejí přes hranici Barmánci ve fantastickejch krojích (muži s šavlí).

·        Nočním sleeper busem zpět do Dali (cestou opět dvě policejní kontroly batohů), nákup jadeitových koulí, další den busem do Kunmingu (kamený les je atrakce pro turisty, tak jdem jinam, kde je podobné skalní město bez vstupnýho)

·        Vlakem z Kunmingu přes noc do města Anshun, zde fantastický trhy v úzkých uličkách starého města, u města největší čínský vodopád (drahý vstup, tak posíláme jen Jardu), opakované neúspěšné pokusy o zakoupení jízdenky na vlak do Guilinu - na pojedenácté nám je paní konečně prodá.

·        22 hodin ve vlaku, Guilin je hnusné velkoměsto, tak busem do Yangshua (opět ráj vandráků) na řece Li v Měsíčních horách.

·        Sedm dnů v Yangshuu: na levným půjčeným kole nespočet výletů do okolí, prolezli jsme asi 20 jeskyní (otevřený, volně přístupný - jsou tu i s průvodcem za drahý vstupný, ale ty co jsme viděli zadarmo byli fantastický, těžko ty za peníze byli hezčí), nafotili asi 10 filmků, lodí po řece Li, skalních útvarů je tu milion (třeba známý Moon hill), nejlepší byl cyklovýlet v končinách bez cesty u Xinpingu, kde jsme kola vlekli po hrázích rýžových teras a lesní stezkou. Mytí vlasů u holiče obsahuje i půlhodinovou masáž horní poloviny těla (skvostné až orgasmické).

·        Nočním sleeperbusem do Cantonu, prohlídka města, ostrova Shamian (koloniální architektura) a zejména věhlasné tržnice Qingping (kupujem šafrán).

·        Vlakem do Shenzhenu na hranice, pěšky přes čáru a z Lowu 40 minut metrem na jeho konečnou, pěšky na Nathan road do hostelu. V Hongkongu je draho, ale třeba foťáky jsou levnější než u nás. Po 2 dnech v Hongkongu (asijský Manhattan) letadlem přes Moskvu domů.

 

Obecně o cestování v Číně (platí pro konec roku 1999)

Delší vzdálenosti je dobré absolvovat na hard-sleep lehátku v rychlíku (pohodlné, rychlé), sleeper busy se dali dobře použít pokud bylo volno a člověk (delší než číňánci) se mohl rozvalit na zadním „letišti“ (jinak těsno, ale zvládnutelno). Malýma buskama se dá dojet prakticky všude.

Doporučuji odchýlit se od obvyklých tras backpekřáků, jen na venkově a v zapadlých horských údolích lze spatřit starou Čínu a bezvadný dosud v krojích chodící lidi (i když jsou proti jiným končinám světa trochu bojácný - tresty smrti zastraší každého). Provincie YÜNNAN je plná národnostních menšin, každá nosí jiné kroje.

My spali cca 40% nocí ve stanu i když je to oficiálně zakázaný, jednou dokonce doma u hodných lidí v horách (riskovali za to velké sankce). Nocleh v čínským hotýlku přijde na cca 20-30 Kč/os./noc, hotely pro cizince jsou jen o málo dražší. Nejlevněji bylo v Yangshuu v hostelu pro cizince (20,- Kč) a v Dali.

Jídlo na ulici je levné, teplá bezmasá leč vynikající večeře za cca 10-15,- Kč/os., ráno jsme snídali fantastické kynuté napařované knedle (namáčeli jsme je do ostrých omáček) nebo nudlové polévky. Jednou jsme se rozšoupli a dali si celé opečené sele (za 200,- Kč), ale jinak jsme vegetariánčili (mimo salámu z domova).

Půjčení kola přijde na cca 20,- Kč (v Yangshuu) až 40,- Kč (v Lijiangu a Tengchongu)/den. Technický stav „horských kol“ je ovšem hrozný (my 2x přetržený řetěz, 3x píchlá duše) o neanatomických sedadlech nemluvě.

Přírodovědně nic moc, číňani všecko živé sežerou, takže nejvíce živáčků (spíš mrtváčků) je vidět na tržnicích.

Jazyková bariéra je sice překážkou, ale je třeba to brát pozitivně - právě ona činí cestování Čínou naprosto neopakovatelné. Nutností je mít nachystaný fráze v obrázkovým písmu a taky mít mapu nejen s anglickými, ale i čínskými názvy měst (důležité!). Osvědčilo se nám, mluvit s lidmi normálně česky – oni hodně vytušili z výrazu tváří a úsměv je mezinárodním „jazykem“.

Obecně mohu Čínu (tedy jen jižní Čínu, jinde jsem nebyl) charakterizovat jako cestovatelsky pohodovou, bezpečnou a přitom exotickou končinu plnou příjemných podnětů. Rád bych se tam vrátil, ale právě v čínském případě víc než v jakémkoli jiném platí to pořekadlo o dvojím vstupování do jedné řeky. Bez ohledu na výchozí pozici je v současnosti Čína určitě nejdynamičtěji a nejrychleji se rozvíjející zemí světa. Tak si pospěšte!

 

©  Vladimír Lemberk

 



Skalní brána Moon hill

Barmánka

Barmánec

Mysteriózní krajina Měsíčních hor

Řeka Li

 

ZPĚT na cestopisy          NAHORU        ZPĚT na úvod